Pavel Maria Smejkal

> webové stránky autora

Pavel Maria Smejkal se narodil v Ostravě (bývalé Československo) a žije v Košicích (tamtéž). Vystudoval veterinární medicínu, ze které si už (skoro) nic nepamatuje a fotogafii, se kterou to za dvacet let možná bude podobné. Kvůli svým aktivitám už léta nemá čas na práci.

Jako dlouholetý horolezec a veterinář se na problematiku smrti dívá trochu jinak, než většina lidí a toto téma ho zajímá i v jeho fotografické tvorbě. Jako starší člověk se taky víc zajímá o historii, než mladá generace. Z kombinace těchto zájmů vznikly jeho série Fade out, Family of Man, Open Your Eyes, Fuck Your Fear, Couples, STARS a zatím poslední práce Instant inspirations, Das FamilienalbumFatescapes. (Téměř) vše na www.pavelmaria.com. Ve svých pracích, které mu často slouží jako pomůcky k přemýšlení, si klade nejrůznější otázky a často má dojem, že nachází jen politicky nekorektní odpovědi. Často pracuje s převzatým historickým dokumentárním materiálem.

Na našem festivalu představí svůj zatím nejvystavovanější soubor STARS (CZ, PL, HU, FR, SK, DE, China) a Das Familienalbum, který s ním úzce souvisí.

Práce P. M. S. nejsou zastoupeny v žádných sbírkách ani nedostaly žádnou cenu.

___

___

STARS

Představuji si život na této planetě jako tendenci vyvíjet čím dál tím složitější způsoby uspořádání hmoty. Způsob uspořádání hmoty je v jistém smyslu čímsi jako myšlenkou, nápadem. Naší rolí je dávat za vznik jakékoli možné myšlence. Tak se stalo, že se v člověku zrodila myšlenka, odporující základní tendenci přírody – vytvořit nejbohatší a nejrozmanitější strukturu živoucích forem. Někteří lidé přišli s nápadem programového vyhlazení jistých skupin, založeném na rasových, náboženských či jiných způsobech výběru. Člověk, výsledek přirozeného vývoje, se obrátil proti základnímu zákonu přírody. Takové téma pro mne coby lidskou bytost nemůže být nezajímavé. Jde o jednu ze základních otázek obklopujících lidskou existenci: není člověk jen omylem, defektem evoluce?

A proč jsou nám ti lidé ze šedesát let starých fotografií něčím povědomí?

Každý člověk má potenciál. Většina z nás má obrovský potenciál. Lidé na původních fotografiích ho také měli. Po digitálních úpravách tváře na fotografiích evokují pohledy současných světově významných "stars", většinou herců, zpěváků a hudebníků, atletů, vědců obou pohlaví. Ti jsou dnes považováni za symboly úspěchu, symboly využití vlastního potenciálu (alespoň na jedné z jeho vrstev). Současně se ptám: Mohlo by se stát, že by se za určitých podmínek mohli tito lidé dostat do stejné situace? Mohlo by se stát, že se do ní dostanu já sám? Co mohu já a co můžeme udělat my všichni, abychom se do takové situace nedostali? Je vyšší životní úroveň a vzdělání nějakou zárukou? Co by mohlo fungovat jako pojistka proti návratu takových situací? Nebo takové pojistky vůbec nejsou po ruce? Je možné, že se takovéto situace musejí opakovat? Do jaké míry nás naše individuální lidská identita odděluje od těch velikých historických událostí, které, jak se zdá, se dějí kdesi vysoko nad námi, do jaké míry jsme my, současníci, souičástí událostí, které se dávno staly dějinami?

Vážně to je tak dávno? Není to ve skutečnosti pořád naše současnost? Kdy historie přestane být součástí dneška a stane se tak vůbec někdy?

Pavel Maria Smejkal, 2009

___