audiovizuální
projekce fotografií
nejen na plátna kin

festival tvůrčí
fotografie

brno
16.–18. 3. 2012

praha
30. 3. 2012

české budějovice
12.–14. 4. 2012

Nikos Economopoulos

2001 Ipektsiho cena za mír a přátelství mezi Řeckem a Tureckem
1992 Mother Jones Award za dokumentární fotografii, USA

> autorova sekce na Magnum Photos

Balkánský paradox

"Už od doby, kdy jsem začal fotit v Řecku, v Turecku a o chvíli později v dalších balkánských zemích, jsem tak nečinil proto, abych popisoval realitu. Nikdy jsem nevěřil v aroganci objektivní pravdy.

Byl jsem zcela uchvácen pozorováním lidí z Balkánu, s jejich srdečností na jedné straně a absencí rozumově podložených rozhodnutí na straně druhé. Mé emoce vůči nim nebyly vždy pozitivní, vlastně mě často dováděli až k zuřivosti. Na několik týdnů jsem se vrátil domů a nechtěl o nich dokonce ani mluvit. Po nějaké době se mi po nich začalo stýskat, a tak jsem se vrátil.

Časem jsem se začal sám sebe ptát, co je příčinou mých protichůdných emocí. Tou dobou se už pro mne stal tenhle balkánský paradox posedlostí. Nacházel jsem ho všude, v politických a vojenských rozhodnutích, v umění a kultuře, v historii, v každodenním životě lidí, v jejich zvycích a tradicích. Dokonce jsem si ho začal všímat ve vlastních rozhodnutích: ve formě i obsahu svých fotografií, ve svých protichůdných pocitech, ve své vášnivé zarputilosti, s níž jsem bez očividného cíle sbíral střípky kolektivní identity.

Na Balkáně se, spíše častěji než zřídka, události odvíjejí na základě emocí nebo idealizované minulosti, nikoli na argumentaci západoevropského typu. Život v téhle výbušné zóně se odehrává podle neobvyklého rytmu, který se dotýká iracionálna. Přechod z důvěrnosti k nenávisti, z míru k válce, z oslavy k vyvražďování se může odehrát během nezachytitelného okamžiku. Symboly přítomnosti jsou tu rozeseté v krajině ruin a zhroucených památníků. Promlouvají o zklamaných nadějích a ztrátě víry. Je to svět, který je současně ryzí a nebezpečný, horká půda znepřátelených identit."

—Nikos Economopoulos

<b style='color: red'>#graphicitems_dlg.pinkmaxline</b>

Řecký fotograf (*1953) Nikos Economopoulos pracoval po studiích v italské Parmě v rodné zemi jako novinář, v roce 1988 začal pracovat na dlouhodobém fotoprojektu v Řecku a Turecku. Fotil vše, s čím se setkával na svých každodenních procházkách: pouliční život, setkání mezi lidmi, osamělé chodce, liduprázdné krajiny. V roce 1990 se připojil k agentuře Magnum a jeho fotografie se začaly objevovat v novinách a časopisech po celém světě. V témže roce začal v Albánii, Bulharsku, Rumunsku a někdejší Jugoslávii pořizovat snímky, jimiž zkoumal teritoriální, etnické a náboženské napětí v oblasti, stejně jako přetrvávající sílu tradičních sociálních a náboženských rituálů. Za toto dílo získal roku 1992 Mother Jones Award.

Za podpory charity řádu Bratříků chudých (Little Brothers of the Poor) se Economopoulos v dalším projektu zabýval chudobou a vyloučením v Evropě s důrazem na romskou komunitu v Řecku.

V letech 1995 a 1996 dokumentoval hnědouhelné horníky a řeckou muslimskou menšinu, v letech 1997–98 se zaměřil na lidi, žijící na Zelené linii, která rozděluje jižní a severní Kypr, ilegální přistěhovalce na řecko-albánských hranicích a mladé obyvatele Tokia. V této době pracoval také v Makedonii, Albánii, Turecku, na Korsice a na hranici mezi Řeckem a Tureckem.

V letech 1999 a 2000 fotograficky zdokumentoval masovou emigraci etnických Albánců z Kosova. Ve stejné době dokončil zakázku Egejské univerzity, týkající se uchování vypravěčské tradice v oblasti. V roce 2001 obdržel Abdi Ipektsi Award za mír a přátelství mezi Řeckem a Tureckem. V roce 2002proběhla v Benaki Museum v Aténách retrospektivní výstava jeho práce.

V posledních letech extenzivně cestoval po Asii a Africe, fotografoval a vedl sérii fotografických workshopů, nazvaných "On The Road".